Paříž byl hrozný turnaj – alespoň já jsem ho tak viděla. Nevím, co Ondra nebo všichni ostatní, co tam pravidelně jezdí.

1) Časové údaje se nedaly brát příliš vážně. Nevím ani, o kolik se zpozdilo první kolo, ale bylo to něco mezi třemi a čtyřmi hodinami a proto se první den muselo hrát se zkráceným časem. Další dny už to bylo podle pravidel, ale vždy se začínalo o dost později. Poslední kolo zase o hodinu. Já vím, že můžou někdy vzniknout nějaké potíže s nalosováním a tak, ale jak to může vždy trvat takovou dobu a proč je to tak před naprosto každým kolem? Vždyť některá kola můžete nalosovat už večer a ráno případně jen drobně upravit, když se vám někdo odhlásí až ráno, což se ale taky moc často neděje, ne? Mě to přijde téměř neomluvitelné.

2) Hraje se v jedné obrovské (moc pěkné, pravda) místnosti s podiem, na kterém jsou vyšší desky. Ti úplně nejlepší měli pro sebe menší místnost, takže snad měli klid. Ale my v sále, kde nás hrálo těch zbylých 300, jsme to měli horší (jemně řečeno). Po deseti minutách má už tak padesátka hráčů odehráno a každou další minutu dohraje tak jeden pár a i když třeba pár maličko lidí bude brát ohledy na ostatní hrající, už bohužel nezmírní ten “řev”, který se tam pak člověk další dvě hodiny snaží “přesoustředit” … Zlaté školy s mnoha třídami …

3) Francouzi jsou neohleduplní. Klidně si k vám přijdou a začnou si vedle vás na volné desce komentovat svoji partii – velmi zaujatě a hlučně – to je přeci jedno, že tam ještě někdo hraje, to je nám fuk. Také jim nedělá problém přijít k partii své kamarádky a začít si s ní povídat o tom jak se má, co dělá a kam se chystá na prázdniny – zvlášť když jsou oba hráči v byoyomi. Mluvte si ve svém byoyomi s kým chcete, ale ne když tím určitě rušíte svého soupeře. A už vůbec nechoďte za svou hrající kamarádkou a neptejte se jí, jak si myslí, že si v partii stojí, neříkejte jí, že vede a rozhodně jí při odchodu pochvalně nepoplácávejte!!!

4) Je pěkné mít na turnaji možnost občerstvení, ale nemusíte na tom rýžovat. Ať žije občerstvení na frýdeckém turnaji a ve Chlebích, kde se vám nějaký ten hrozen nebo nakrájené jablíčko objeví vedle desky každou chvilku.

5) Občas se stalo, když už se konečně nalosovalo a někteří rozehráli své partie, že se odněkud (ať už z mikrofonu nebo jen tak) ozval strašlivý výkřik, který měl vybízet k početí partií. To už vás opravdu sečteno a podtrženo hrozně naštve

6) Ještě tři dny po skončení byly některé výsledky z posledního kola (ty, co se dohrávaly jako poslední) nezveřejněné.

Už nikdy bych se tohoto turnaje nezúčastnila ani kdyby mi za to někdo platil …

PS: Omlouvám se za své unešení, alespoň to tu máte pěkně bez obalu.