Hamburg (26.-28. 5. 2007) – PGEC

V sousedním Německu bude zaháhajen nezvykle sedmikolový turnaj právě v těchto chvílích a konec je naplánován na pondělní odpoledne. Naše barvy budou hájit: Radek Nechanický, Vladimír Daněk, Klára Žaloudková a Ondřej Dlouhý. Především první dva jmenované bude pravděpodobně možné shlédnout i živě na IGS, jelikož podle zveřejněného seznamu přihlášených patří k jasným favoritům na vítězství. (more…)

Norimberská spanilá jízda (13.-14. 1. 2007)

Lukáš Podpěra vs. Lee Min-Ho

Do Norimberka je to z Prahy jen o kousek dál než do Mikulova a rozhodně blíž, než do Ostravy. Když se k tomu přidá tradičně německy rozumný konec registrace (sobota 12:00), není co řešit.

Naše skupinka (Radek Nechanický, Klára Žaloudková, Ondřej Dlouhý, Krzystof Podbiol + naše Podpěrovic rodinné komando – Lukáš, Miloš a Anička) vyrazila proto v příjemném ránu o půl osmé z Prahy. Původně jsem chtěl později, ale když mi Radek v týdnu avizoval zastávku „na pět minut v Plzni“, posunul jsem odjezd o půl hodiny dříve, což se ukázalo jako přesný odhad… K tomu fronta na pumpě, nečekaně i na hranicích, trochu hnusného deště a silného větru a na závěr i drobné kufrování v Norimberku a bylo půl dvanácté, čili tak akorát, abychom se zaregistrovali v hracím místě nedaleko centra, evangelickém domě místní komunity.

Již během týdne jsem Radkovi trošku škodolibě citoval zprávu z webu pořadatelů, že „turnaje se zúčastní i 2 korejští inseiové, oba 7. dan“. Skutečnost byla mnohem horší. Nemajíce evropského ratingu, nasadil si Lee Min-Ho 6. dan. Kolegyně Cho Kyeong-Jin se zřejmě cítila slabší a nasadila se o třídu níže. Hned v prvním kole tak svedl Gerlachův program proti sobě oba 6. dany. Přestože Radek bojoval seč mohl, prohrál o 25 bodů. Kláža si poradila s místním Zadokem Schmidtem (2D), Lukáš si poradil s K. Flüggem (1k), stejně jako Ondra s Kiliánem (1k). Vyhráli i Krzystof a Miloš a tak po prvním kole jsme měli skore 6:1. Dlužno dodat, že díky relativně malému počtu hráčů vznikly „díry“ v třídách na začátku i na konci startovního pole. Osmičlenná topskupina se tak „rozkládala“ od 6. do 2. danu a naopak 13. kyú znamenalo 6 míst od konce. Po druhém kole byli v topskupině s plným počtem bodů už jen oba Korejci. Bohužel Lee získal ten svůj vítězstvím nad Klážou, z ostatních výsledků si zaslouží zmínku Krzystofova výhra nad Sommerem (2k) a smolná Milošova prohra jasně vyhrané partie (3handicap proti 7k). Vyhráli Radek, Lukáš i Ondra. Po druhém kole 10:4.

Před třetím kolem jsme se postarali o trochu vzrušení. Po nalosování se vcelku oprávněně Kláže nezdálo, že by měla hrát s Korejkou, když podle vší logiky měli hrát oba Asiati spolu. Záhy náš mezinárodní rozhodčí Radek zjistil, že Gerlachův program má poněkud nešikovně nastavené parametry, zejména ty, které omezují nalosování hráčů z jednoho klubu či země proti sobě… Nakonec se vše vysvětlilo a nalosovalo správně. Kláža si tak mohla zahrát s Radkem. Lukáš si poradil s dalším 1. danem a zakončil tak den jako jediný s plným počtem bodů. Ondra i Krzystof prohráli, Miloš s Aničkou naopak vyhráli. Sobotu jsme tak zakončili s vysoce aktivním skóre 14:7.

Nocleh byl v téže budově, ve velké místnosti s koberci o patro výše. Kdyby někteří jednici nechrápali (že!? Dlouhý a Podbiol?! Na vás myslím!), tak by se tam spalo docela dobře. Večer jsme ještě vyrazili s místními do pivnice nedaleko pěkného historického centra Norimberku. A co si zde dát k večeři? Samozřejmě norimberské klobásky, které město proslavily i u nás…

Nedělní ráno bylo vcelku optimistické, navíc se lidsky začínalo hrát až v 10:00. Lukáš se vlastně již včera probojoval do kýžené první místnosti a na 3. desce porazil Schmidta (2. dan). Zato na 2. desce svedl Radek marný boj s Cho. Kláža zvítězila nad Böhnerem (1k). Také Ondra porazil 1. dana (Ammermann), vyhráli i Krzystof a Miloš, Anička prohrála s 3 handicapy proti 15k. 18:10.

Děravé startovní pole i „zvláštní“ nastavení programu se plně předvedly v pátém kole. Na pohled to bylo pěkné – na prvních čtyřech deskách hráli 4 Češi. Jenže… Na té úplně první hrál Lukáš (!!!) proti Lee. Čestně prohrál o 24 bodů (Lukáš: „…měl jsem proti němu o bod víc než Radek…“). Na třetí desce porazil Radek Ondru a na čtvrté prohrála Kláža s místním Číňanem Lu Ji (3. dan). Krzystof nestačil na Kastlera (2k), Miloš trochu se štěstím v koncovce porazil 9. k a Anička oplakala svou poslední porážku s 20k. Celkově tedy 20:15, stále v plusu.

Výsledky stručně: 1. Lee Min-Ho 6D (KOR) – 5 b., 2. Cho Kyeong-Jin 5D (KOR) – 4 b., 3. Ji Lu 3D (D) – 3 b., 4. Nechanický 6D – 3 b., 5. Žaloudková 2D – 2b., 7. L. Podpěra 1k – 4 b., 12. Dlouhý 1k – 3 b., 20. Podbiol 5k – 3 b., 26. M. Podpěra 13k – 4 b., 35. Podpěrová 19k – 1 b.

Turnaj byl malý, ale příjemný. Důstojné hrací místnosti, oddělená místnost s bufítkem za přijatelné ceny (sendvič €1, chili con carne €2,50, kávo-čajový denní paušál (vypij-co-můžeš) €2,50, pivo €1,50 …), spaní v místě, milí pořadatelé. Jediná výtka je již zmíněna – zřejmě naprostá nezkušenost s nastavováním Gerlachova programu. Ale zase zajistili na neděli pěkné počasí bez deště a větru a tak jsme byli za 2 ½ hoďky zase doma v Praze.

Napsal Miloš Podpěra

Berlín (25.-26. 11. 2006) – 27. Kranich

Již 27. ročníku Berlínského Kranichu se zúčastnila celkem početná výprava z Čech a ze Slezska. Osazenstvo prvního auta (pro jednoduchost ho nazývejme autem A) tvořili řidič Miloš Podpěra, spolujezdec navigátor Radek Nechanický, dále nikterak užiteční členové výpravy – Krzystof Podbiol a já – a děti Lukáš a Anička Podpěrovi. V autě B pak jeli Vladimír Daněk, Zoltán Domonkoš a tuny materiálu. Mimochodem Vláďovy plastové dózy se staly hitem sezóny. V Berlíně byly použity na všech deskách. Pokud někdo vyjadřoval pochybnosti, zda by měly být používány na MR, já se ptám, proč pouze dva hráči z deseti se mohli těšit z tohoto nejluxusnějšího vybavení?

Auto A dorazilo do Berlína i s několika přestávkami zhruba za 4, 5 hodiny. Když jsem se pak bavil s několika Němci, tak mnohým z nich cesta do Berlína trvala déle. Vlastně to máme za rohem, tak doufám, že příště nás pojede více. Dojeli jsme celkem včas, a tak jsme ještě vyrazili do města. Celé auto A se šlo podívat k Pergamonskému muzeu, kde jsme se rozdělili a já s Kryštofem jsme pokračovali k Braniborské bráně a obešli si Bundestag (dříve Reichstag). Berlín je opravdu krásné město, škoda, že nebylo více času.

Vrátili jsme se akorát na vyhlašování němckého poháru, které začalo ve dvanáct hodin. Po něm se konečně začalo hrát. Hned v prvním kole na sebe byli nesmyslně nalosováni ratingová dvojka a trojka turnaje, Radek a Vláďa, což pro prohravšího znamenalo téměř konec šancí bojovat o ohodnocená místa (ceny byly do třetího). Ovšem souboj našich velikánů přinesl velkolepou podívanou. Dvě obrovské do sebe zaklíněné skupiny táhnoucí se přes celou desku se po Radkově chybě v bjojomi nakonec dohodly na seki. Po chvíli Vláďa Radkovi chybu oplatil (rovněž v bjojomi) a nechal si zabít jednu okolní skupinu, čímž bylo po dohodě a Vláďa musel vzdát. Kdyby tuto chybu neudělal, byla by partie velice vyrovnaná, ale spíše asi trochu pro Radka. V prvním kole jsme ještě vyhráli já, Lukáš a Krzystof. Cho Seok-Bin přijel pozdě, ale stihl ještě vyhrát.

Po prvním kole jsme mohli uplatnit svůj kupón, který jsme obdrželi po zaplacení startovného. Dostali jsme za něj od japonských hospodyněk několik kousků suši. Člověk přivyklý klasické české stravě musí chvíli přemýšlet, má-li to považovat za dobré či ne. U mě nakonec převážil názor, že je to výtečné. Vůbec bufet byl vynikající. Škopek kávy za třicet centíků, chleby s pomazánkou či sádlem zadarmo, pivo za 1, 50. Voda též zadarmo, limonádu jsem neměl, takže nevím.

V druhém kole, zvítězili Radek i Vláďa, já prohrál. Stejný osud potkal i Lukáše, který nám po cestě hrdě oznamoval, že v Německu ještě nikdy v sobotu neprohrál. Bohužel to zapomněl zaťukat. Všichni ostatní vyhráli.

Třetí kolo přineslo souboj dvou dosud neporažených. Ani tentokráte Radek bohužel na Cho Seok-Bina nestačil, a tak bylo o prvním místě víceméně rozhodnuto. Vsichni ostatní až na Aničku vyhráli, a tak jsme mohli první den hodnotit jako úspěšný.

Večer pak byla živá hudba, která se např. Milošovi a mně velice líbila, ovšem Radek docela skřípal zubama a prohlašoval, že to vypadá, jako když on s klukama z kapely byli na první zkoušce. Bohužel jsme se mohli zdržet asi jen hodinku, protože Radek, Krzystof a já jsme museli vyrazit k Janu Prausemu, který nás u sebe ubytoval, ač jsme to poněkud zanedbali a nedali mailem vůbec vědět, že nějaké ubytování budeme požadovat. Jan jel na kole, a tak jsme jeli s Mehmetem, který byl ubytován poblíž, taxíkem (byli jsme opravdu překvapeni, jak jsou v Berlíně levné). Když jsme dorazili na místo, ještě jsme zašli do restaurace Ma Rose, kde jsme v družném hovoru popili a popovídali si o životě. Co mne velice překvapilo, bylo, že jak Mehmet, tak Jan jsou studenty filosofie. Mehmet v Tübingenu a Jan přímo na Humboldtově univerzitě, v jejíž nádherné budově se turnaj hrál (skvělé též bylo, že tato budova je umístěna na slavné ulici Unter den Linden, tedy prakticky v samém centru Berlína). Překvapen jsem byl především proto, že mezi goisty převládají profese jako programátor, matematik apod. A nás humanitně vzdělaných je přeci jen poskrovnu. A najednou taková koncentrace. Dalším překvapením pro nás bylo, že Jan je na svém prvním turnaji. Přitom hrál s 2 kyu a byl to on, kdo způsobil Lukášovu první prohru na německém turnaji v sobotu. Je opravdu málokdy vidět, aby hráč s takovou silou byl na svém prvním turnaji.

Vyspali jsme se celkem pohodlně a ráno nás čekala vydatná snídaně. Na Humboldtovu univerzitu jsme dorazili opět taxíkem. My bohatí Češi se totiž po Berlíně dopravujeme zásadně taxíkem.

V prvním nedělním kole Vláďa narazil na Cho Seok-Bina a rovněž nezaskóroval. Ač poslední kolo vyhrál, skončil nakonec až čtvrtý. Radek měl v neděli dva čtvrté dany a hrál skutečně, jak by řekl Medvěd, „pro diváky“. Obě partie vyhrál o 2 body, když famózně kouzlil v koncovce. I když v poslední partii kouzlil spíše jeho soupeř, když hraním do Radkova území ztratil 3 body. Takže nakonec Radek získal 2. místo celkem se štěstím. Já vyhrál obě nedělní partie a skončil jsem šestý, za což jsem dostal diplom a knížku. Lukáš jako jediný člen výpravy uhrál remízu v posledním kole (komi bylo totiž 6) a měl 3, 5 bodu, čímž těsně přišel o knihu, kterou ovšem získal Krzystof, který prohrál až v posledním kole. Miloš a Zoltán měli nakonec tři body a Anička dva, čímž můžeme konstatovat, že jsme mezi 165 hráči ostudu rozhodně neudělali.

Podpěrovi měli to štěstí, že čtvrté kolo dohráli poměrně rychle a vyšetřili tak hodinku na návštěvu blízkého Pergamonského muzea, jehož největší chloubou je Ištařina brána z Babylonu, která byla celá rozebrána a zde zase složena.

Turnaj byl opravdu vynikající v poklidném a přátelském prostředí a příští ročník mohu všem vřele doporučit. Jediné, co mne mrzí, je, že si Němci nedali tu práci, aby do výsledků napsali dobře naši státní příslušnost.

Napsal: Jakub Mírka

Reportáž z ME párů v Berlíně

Naše dvojice začala s přípravami na cestu do Berlína přibližně týden před akcí. Původně jsme o účasti vůbec neuvažovali, nakonec jsem se ale nechala zlákat od Kláry a následně přemluvila i Vítka. Naše účast by nebyla možná nebýt dobré vůle organizátorů. Nejen, že nám sehnali ubytování dávno po termínu, ale navíc nám poskytli nocleh zadarmo.

První společnou partii jsme odehráli až ve čtvrtek ve vlaku, a to proti slovenským reprezentantům Šmídovým, kteří jeli s námi. I přes velký rozdíl tříd mezi námi a soupeři nebyla partie vůbec snadná, protože jsem naletěla hned na první joseki. Nakonec jsme zvítězili i přes mizernou počáteční pozici a nově naučené joseki se našemu páru celkem vyplatilo. Druhá tréninková partie nás čekala večer po příjezdu. Hledání místa srazu nebylo vůbec jednoduché: po kratším bloudění jsme dorazili na adresu uvedenou v propozicích, ale našli jsme jen ceduli se záhadným nápisem v neznámém jazyce. Naštěstí se nás ujal jakýsi goista, který šel kolem, a odvedl nás do klubu o dvě ulice dál.

V berlínském klubu jsme se poprvé, byť pouze zprostředkovaně, setkali s tahy korejského hráče In-seonga. V přátelském pairgo je na nás hráli soupeři a při komentáři po partii neopomněli zdůraznit, od koho je mají. Hráli to pěkně, ale přesvědčení, že jiný tah než ten doporučený In-seongem není správný se nám nezdálo být příliš zdravé. Nakonec jsme zvítězili, ale v této partii se poprvé projevil efekt, který nás měl provázet skrz většinu partií: Anička hraje celkem dobře, ale v každé partii udělá právě jednu obrovskou chybu. Naštěstí to obvykle nebyla chyba osudná.

Večer jsme se vydali ještě na krátkou prohlídku nočního Berlína, a potom už do hajan. Spali jsme v bytě berlínského hráče Andrease Urbana a cesta do hrací místnosti nám obvykle trvala necelou hodinu. Během turnaje jsme se tak důkladně seznámili s berlínskou MHD a utratili za jízdenky neskutečnou sumu: jedna jízda totiž vyšla na 2,10 eur. Zatímco tramvaje a S-Bahn vypadají nádherně, berlínské metro je šeredné. Narozdíl od toho pražského ale na podstatné části trasy jezdí na mostech nad zemí a ošklivý pohled na vnitřek vagónu je tak kompenzován nádherným výhledem na město.

Pátek poskytoval dvě možnosti jak strávit den. Před přednáškami jsme dali přednost prohlídce Berlína. Chodili jsme se Šmídovými, ale pokud je mi známo, ostatní české páry se také věnovaly prohlížení pamětihodností. Minimálně Zbyněk prý povídal něco o kopulaci , nám se ale nechtělo stát tu šílenou frontu před Říšským sněmem.

Prohlédli jsme si ulici Unter den Linden s Braniborskou branou (na této ulici stojí univerzita, kde se turnaj konal) a kolem Říšského sněmu doputovali až na Potsdamer Platz, náměstí plné opravdu zdařilých moderních staveb. Všechny tyto budovy byly postaveny až po pádu zdi, před ním se v těchto místech nacházel nechvalně proslulý “pruh smrti.” Stíny minulosti v současnosti ukazují zbytky zdi roztroušené tu a tam kolem celého bývalého západního Berlína. Jakožto počítačového fanatika mě nadchla možnost připojit se na náměstí zdarma k wifi síti a přečíst si na notebooku eGoban

Pokračovali jsme v prohlídce směrem k dalším objektům popsaným v průvodce Top 10 Berlína, který měl ujo Šmíd neustále při sobě a u každé pamětihodnosti nám z něj přečetl nějakou zajímavost. Kromě místních fastfoodů mi utkvěl v paměti ještě Gedächtniskirche, kostel, jehož věž přežila bombardování a stala se tak památníkem válečných hrůz. U tohoto kostela jsme se také nakonec otočili a vrátili se na univerzitu, kde jsme stihli posledních pár minut u přednášky In-Seonga. Je to nejen výborný hráč, ale i výborný učitel. Dvě joseki, které jsem stihla okoukat, už se mi od té doby stihla osvědčit v mnoha partiích. Po přednášce nás čekala milá povinnost poslechnout si uvítání a spořádat hromadu suši. Bohužel jsme se nemohli příliš přejídat, protože vzápětí začalo první kolo.

Všechny tři české páry měly první partie spíš odpočinkové, protože horní část top skupiny byla nalosována na spodní. My jsme byli s Vítkem na chvostu horní poloviny, a proto nám los přiřkl naše ozkoušené soupeře, Šmídovy. protože už jsme znali jejich nejsilnější zbraň, takamoku, hráli proti nám hvězdy. Zahájení z nás všech čtyřech skoro nejlíp hrála Saša a její následující tahy také nejsme zvyklí vídat u devátých kyu. Partie hovořila celkem bez problémů pro nás až do chvíle, kdy jsem usoudila, že není třeba ožívat rovnou, když můžeme hrát ko Získaný náskok se rozplynul ve chvíli, kdy soupeři jako ko hrozbu získali náš třicetibodový růžek. Partie začala být nebezpečně vyrovnaná, ale ujo Šmíd nezklamal a chcípnul si skupinu přes půl gobanu. Anička už naštěstí podruhé nezaváhala a na další ko v partii nedošlo. Šmídovi se vzdali ve chvíli, kdy by museli začít hrát brutální byoymi třicet na pět. Pokud je mi známo, ostatní páry vyhrály bez problémů.

Večer nás čekalo posezení s vínem u našeho hostitele a druhý den se nám do vstávání opravdu nechtělo. Ve chvíli, kdy jsem se dozvěděla, že naším soupeřem budou britští reprezentanti, jsem byla nucena otřít z očí ospalky a začít se snažit. Jméno Macfadyen přece jen vzbuzuje jistý respekt. Partie byla celkem zběsilá, ale jeho partnerka naštěstí hrála s námi mnohem častěji než já s nimi. Vítězství tak nakonec bylo překvapivě snadné. Martina s Martinem nebyli tak šťastní jako my: ve druhém kole si na ně vyšlápla ruská reprezentace a jejich průměrná třída 4,5 danu se rozhodně nezapřela. Podle Martiny rozhodně bylo možné dvojici Kovaleva-Mezhov porazit, bylo by ovšem třeba hrát o trochu líp. My jsme s Vítkem jejich tvrzení posoudit nemohli, protože jsme se s nimi vůbec nepotkali.

Ve třetím kole byl k české výpravě los nemilosrdný: po chybě ve výsledcích a přelosování neomylně přiřadil k sobě české reprezentanty a nás. Protože jsem si večer před tím na eGobanu přečetla, jak moc našim soupeřům všichni fandí, cítila jsem opravdu silnou motivaci zvítězit. Inu, povedlo se, ale ta partie mě straší v noci ještě několik dnů po akci. Martina s Martinem bohužel znovu prohráli, po třetím kole tak Češi měli šest bodů z osmi možných. Vítězství nad Klárou a Zbyňkem nás vyneslo na průběžné třetí místo a první desku, potom už ale následoval držkopád.

Ve čtvrtém kole jsme dostali po tlamě od dvojice Trinks-Firnhaber, další dva páry ale zvítězily. Podobně proběhlo i páté kolo, v kterém jsem jediným tahem zlikvidovala naši výbornou pozici, kterou jsme získali proti nakonec třetí dvojici Regan-Cocke. Vůbec nechápu, kde vzali pět bodů, proti nám totiž hráli fakt dost divně. Této prohry je mi opravdu líto. Ostatní páry opět získaly po bodu.

Mimochodem, večer po čtvrtém kole se konala party. Bubny a dudy přinášené do hrací místnosti mi naháněly celkem hrůzu, majitelé těchto nástrojů ale předvedli úžasnou přehlídku balkánské hudby. Navíc s sebou měli tři členky tanečního souboru, které si daly za cíl naučit goisty nejméně desítku rumunských, bulharských, řeckých, makedonských a dalších tanců. Čeští hráči mužského pohlaví se trsání nezúčastnily, my s Martinou jsme si to ale užívaly a ke konci se k nám přidala i Klára. Během tance mě přestala trápit bolavá hlava, záda a deprese z předchozí partie. Tanec je podle všeho mnohem účinnější než na českých turnajích obvyklá návštěva nějaké nálevny.

Šesté kolo bylo celkem napínavé. Klára se Zbyňkem hráli na první desce proti Rusům, kteří se ale o prvenství nehodlali nechat připravit. Martina s Martinem bojovali s polskou dvojicí Czaplik-Lubos a konečné skóre vypovídalo o tom, že nešlo o nijak snadnou partii: vyhráli o pouhý bod a půl. Nás čekala partie s párem Sommerfeld-Palant. Na začátku jsme stáli fakt hrozně, když jsme společnými silami uplácali nepříliš silnou invazní skupinku a já z ní pak udělala skoromrtvolku přes celý goban. Měla jsem pořád pocit, že bychom se možná mohli kamsi připojit, ale neodvažovala jsem se ten tah zahrát. Po mě hrál totiž pátý dan a já věděla, že pokud spojení nefunguje, můžeme se vzdát. Místo toho jsem hrála různá kikashi a skupinu postupně zvětšovala. Když už nebylo kam utíkat, Vítek se zkusil připojit a soupeřka zahrála tah, na který by nebylo pyšné ani leckteré patnácté kyu. Uf. Poté co nám nacpala do chřtánu ještě kameny, které původně měly rozdělovat naši skupinku v jejich vlivu, bylo vyhráno. Potřásli jsme soupěřům pravicí a utíkali jsme na vlak.

V Berlíně to bylo skvělé, nádherné a úžasné. Už dlouho jsem nezažila tak pěknou goovou akci. Pokud se bude konat v Berlíně nějaká další goistická událost, určitě tam nebudu chybět.

Napsala Anička

Aktuality z Berlína

Naše tři páry pohromadě

Mistrovství v Berlíně se zúčastnily hned tři české páry, kromě oficiálních reprezentantů Klára Žaloudková – Zbyněk Dach hrají také Martina Šimůnková s Martinem Kuželou a Anna Bernáthová s Vítem Brunnerem. Všechny tři páry začaly hrát v nejvyšší skupině, a tak se alespoň teoreticky mohou ucházet o přední příčky. Mistrovství se ale účastní i páry podstatně papírově silnější, mezi favority se řadí například reprezentanti Ruska nebo Francie.

Během čtvrtku a pátku se většina členů české výpravy věnovala především prohlídce berlínských památek. Alternativou k tomuto programu byla možnost navštívit vynikající přednášky korejského hráče Hwang InSeonga, který studuje v Berlíně a je to opravdu machr. Většina místních hráčů ho zbožňuje, a kdo nezná jeho oblíbené tahy, ten je úplně out. Večer jsme se zúčastnili slavnostního zahájení, které bylo přesně podle našeho gusta: žádné dlouhé řeči a po krátkých projevech organizátorů následovalo vynikající pohoštění v japonském stylu.

První kolo přineslo všem českým párů vítězství bez větších komplikací. Klára se Zbyňkem porazili belgické reprezentanty, Martina s Martinem jeden z německých párů a Anička s Vítkem si poradili se slovenskými reprezentanty, Miroslavem a Alexandrou Šmídovými. Úspěšnost tedy máme zatím stoprocentní, ale během víkendu nás čekají ještě čtyři kola.

Celkové výsledky:

1. Kovaleva/Mezhov (4d, Rusko)
2. Trinks/Firnhaber (4d, Německo)
3. Regan/Cocke (3d, Velká Británie)
4. Chaine/Colmez (4d, Francie)
5. Bernáthová/Brunner 2d
- 4 body: + Šmídová/Šmíd 5k, + Healey/Macfadyen 4d, +
Žaloudková/Dach -Trinks/Firnhaber, – Regan/Cocke,+ Sommerfeld/Pallant 3d

6. Miskolczi/Csizmadia (2d, Maďarsko)
7. Žaloudková/Dach 2d
- 4 body: + Willaert/Ramon, +Ente/Voigt, -Bernáthová/Brunner,
+Ohlenbusch/Seitz, +Reimpell/Gawron, -Kovaleva/Mezhov

8. Šimůnková/Kužela 3d
- 4 body: +Wohnig/Obenaus, -Kovaleva/Mezhov, -Ente/Voigt,
+Conradi/Budahn. +Bochaca/Cabre, +Czaplik/Lubos
…
20. Šmídová/ Šmíd – 3 body

Ve čtvrtém a šestém kole hrály české páry na první desce a partie tak
byly prenášeny na IGS.

Pro eGoban píše z Berlína Anička

Berlín (7.-9. 4. 2006) – ME v párovém go

Bernáthová, Brunner vs. Šmídová, Šmíd

Zítra v podvečer odstartuje v pořadí už deváté mistrovství Evropy párů. Naši zemi budou reprezentovat tři dvojice:
Klára Žaloudková – Zbyněk Dach
Martina Šimůnková – Martin Kužela
Anna Bernáthová – Vít Brunner

V tuto chvíli je přihlášeno 40 párů z patnácti zemí, utkají se v šestikolovém turnaji. Jedním ze sponzorů akce je IGS-PandaNET, tudíž je velmi pravděpodobné, že partie z první desky budou živě přenášeny.
Němečtí pořadatelé jsou známí svou precizností, proto můžeme na jejich stránkách očekávat aktuální výsledky po každém kole.

Erlangen (11.–12. 3. 2006)

R. Nechanický, v pozadí nalevo J. Svoboda

Po úspěšné účasti v Drážďanech před dvěma týdny vyjela naše pětice ve stejné sestavě. Německý časový program nám umožnil vyjet v sobotu ráno v 7:00 z Prahy a v pohodě dorazit po půl jedenácté do Erlangenu (satelitní město Norimberka, 320 km od Prahy). Jako nejvzdálenější jsme samozřejmě přijeli první, místní se začali trousit po půl dvanácté a v pohodě stihli konec prezentace ve 12:30. Z českých hráčů byli ještě zaregistrováni Tomáš Grosser a Miroslava Skokanová, kteří ale nakonec nedorazili. Celkem se zúčastnilo 45 hráčů.
Radek Nechanický byl již před začátkem jasným favoritem. Hned v prvním kole se bez problémů vypořádal s tabulkově nejsilnějším soupeřem, místním hlavním pořadatelem Martinem Bergmannem (4. dan, 3. místo v turnaji). Ani jeho další soupeři (1D, 3D, 3D, 1D) pro něj nepředstavovali vážný problém, a tak Radek turnaj s přehledem vyhrál. Ondra Dlouhý sice zakolísal již v prvním kole s 1. kyú, ale pak také přidal body (2k, 1k, 2D) do společné české bodové žně. V pátém kole však nestačil na Thomase Kettenringa (3. dan, 2. místo). Lukáš Podpěra měl turnaj jako poslední ostrou přípravu před nadcházejícím MEJ v Petrohradu. S plným počtem bodů s hráči od 4. do 1. kyú je jasné, že na něj odjede s kýženým 2. kyú a ratingově se posune na 2. místo v Evropě ve své kategorii. Jindra Svoboda postupně porazil 10., 8., 7. a 7. kyú. V posledním kole mu ani německé specifikum turnaje (dvouhendikep proti 11. kyú) nezabránilo v plném bodovém zisku. Miloš Podpěra měl sice v sobotu plný počet (12k, 12k, 11k), ale v neděli nejprve nestačil na fešnou soupeřku s 10. kyú a v posledním kole potom vcelku zbytečně prohrál se 14. kyú, byť nakonec pětibodovým.
Turnaj se hrál ve středu města v Pacelli Hausu, sídle církevní střední školy, v moderních a důstojných prostorách. Během turnaje fungoval přiměřeně zásobený a vcelku levný bufítek (káva €0,25, párek €1,00). Na nocleh si místní hráči rozebrali přespolní k sobě domů, jak je v Německu hezkým zvykem.
České bodobraní tak skončilo s velmi pěkným skóre 21 bodů z 25 možných. Když k tomu připočteme příjemné prostředí a vcelku snadnou dostupnost (tedy až na sněžení a zakufrování na zpáteční cestě), můžeme německé „příhraniční“ turnaje jen doporučit.

Pro eGoban napsal Miloš Podpěra