Apetlon (9.-10. 9. 2006) Franz Josef Cup

Ten turnaj se tak původně nejmenoval – proč jsme si ho tak pojmenovali, se dočtete na konci

Když jsem na konci prázdnin řešil, co s Lukášem od Nymburka „hladovějícím“ po jakémkoli turnaji, nalezl jsem tento na webu sousedského svazu go (www.goverband.at). V tomto termínu a v dostupném okolí se konal jako jediný a pěkně zapadl mezi Toyotu a Mikulov. Nalákalo mne také prostředí – k Neziderskému jezeru se chystám už dlouho (a ještě chystat asi budu – jeho hladinu jsem nakonec během této akce ani nezahlédl…). Turnaj současně uvozoval rakouský go-kemp, jehož senseiem byl Ondra Šilt. Když mi ještě Ondra na našem kempu v Bystrém popsal Apetlon jako „rakouský Mikulov“, bylo ozhodnuto.

V rámci vytížení vozidla jsme k naší trojici (tedy Anička, Lukáš a já) přibrali v Praze Martina Chrze a Jindru Svobodu. Drobné okolnosti (pozdní příjezd Martina, několik zácp na dálnici) způsobily, že v Brně, kde přistoupil poslední cestující Ondra Jurásek, jsme měli už 2 hoďky sekyru, ze které jsem v následujících 2 hodinách už nestáhl ani minutu. Do místa registrace – restaurace Schieda – jsme dorazili až po desáté večer a hlavní pořadatel, u nás dobře známý Kurt Paar, už si dělal starosti. Hned večer jsme se také stihli pozdravit i s Hricovými, které jsem k účasti ukecal před týdnem na Toyotě.

Prvním překvapením hned večer bylo ubytování. Pravda, měli jsme mailem přislíbené ubytování v bungalovu pro pět lidí, a to gratis, nicméně jeho rozměry byly takové, že by si o nich obyvatelé římského kongresového bytu mohli jen nechat zdát. Druhé překvapení přišlo ráno – druhý východ vedl na travnatou plochu sousedící s malebným jezírkem. A překvapení do třetice udělal jeden z místních, který nám přinesl snídani zahrnutou v „ceně“ bungalovu.

Hrálo se na ozeleněném dvoře již zmíněné restaurace, bylo tam opravdu příjemně, ani teplo, ani zima, jen to sluníčko bych snad kolem poledne přitlumil. Po prvním dnu vedl turnaj Ondra Šilt, když si poradil s Tiborem a Ritou Pocsaiovými (6D, 4D) a místním Martinem Muellerem (5D). Byl jediný z české skupinky s plným počtem. Ostatní jsme se potloukali mezi 1–2 body, nebo i s nulou (Jano Hric, Martin, Jindra a Anička).

O pauze jsme vyrazili do městečka. Ondra trochu přeháněl s tím rakouským Mikulovem, spíše nějaké Rakvice a tak. Útulná, upravená rakouská zemědělsko-vinařská vesnička, šmrncnutá už docela Maďarskem, k němuž to je asi 10 km. Na každém rohu hospůdka-csárda, na meníčkách halušky a guláše. Vesnici křížem krážem brázdily davy cyklistů, vinaři nabízeli burčák (Storm), prostě poprázdninová idyla. Jedna šipka ukazovala na kraj vesnice, že prý je tam barokní zámek. Jindra s Ondrou J. se tam vypravili a vrátili se otrávení, že nic nenašli. Později jsme zjistili, že ten ukazatel je pouze směrník, že vtipní Rakušané na něj nedali položku „20 km“…

Večer byla zajištěná vinárna v sousední vesnici. No vinárna… – spíše bývalá stodola, nyní plná dlouhých stolů, klasů kukuřice a kmitajících číšníků. O kvalitě večera nemohu podat zprávu, po rychlé večeři jsme s Aničkou prchli starat se o Lukáše, který si vybral jednu ze svých slabších chvilek. Aspoň jsme byli ráno vyspalí a mohli podávat výkony.

Poté, co Ondra porazil ve 4. kole Pála Balogha (6D), už nikdo o jeho vítězství nepochyboval. Zřejmě o něm nepochyboval ani losovací počítač, a tak mu do posledního kola přidělil Gabriela Kronbergera (2D)… 3 body uhrála Jana, Lukáš a já, 2 body získal po nedělním výkonu Jano a také Ondra Jurásek a bez bodu zůstali Martin (ten znechucen nedostatečnou časovou dotací – 1 hod + 30/10 min. – vypauzíroval celkem 3 kola a věnoval se focení turnaje i pěkného okolí), Jindra (i on vypustil poslední kolo) a Anička. Nedá mi to, u ní se musím pozastavit.

Již před odjezdem jsme věděli, že Anička v Apetlonu nebude mít soupeře…, nejbližší totiž bylo 18k – Slovenka Katka Šmídová a pak už jen několik 15k. Sice se hrál redukovaný handicap (rozdíl macmahonů –2), ale přece jen moc šancí nebylo. S výše zmíněnou soupeřkou prohrála jen o 4½ bodu a ani dalším patnáctkám nedala nic zadarmo. Ve 4. kole ve 4handicapu dost suverénně tlačila svého soupeře a pak udělala fatální 40bodovou samosmrtící hrubku v koncovce. Na Ondru Juráska v posledním kole však nestačila ani v pětišutru. Potěšující ale bylo, že bojovnost a odhodlání jí nechybělo v žádné partii. Jo a ještě bonznu jednu věc: Anička si zapisuje partie, to samozřejmě není nic zvláštního. Jenže ona si je zapisuje ÚPLNĚ CELÉ, až do posledního tahu koncovky…

Byl to utěšený turnaj. Bydlení a prostředí pěkné a svým způsobem levné, organizace klapala, počasí přálo, vínečko chutné… Co víc si přát? Ach ano, přece jenom pár vítězných bodů navíc. Díky, Kurte, za skvělý turnaj!

Pro eGoban napsal Miloš Podpěra

P.S. Aha, ještě bych měl vysvětlit, proč Franz Josef Cup, že? Turnaje se zúčastnilo celkem 47 hráčů, z toho 9 Čechů, 4 Slováci, 5 Maďarů, zbytek domácí. Zúčastnily se tedy všechny významné národnosti bývalého Rakouska-Uherska, nějak nám to tedy jako název připadalo velmi vhodné. Třeba se Kurt příště nechá inspirovat…

Výsledky z Apetlonu

Vídeň (24.-25. 6. 2006) – Turnaj Richarda Gumpa

Co se nepovedlo našim borcům ve Varšavě, dokázal sám “voják v poli” – Ondřej Fidrmuc (3.d) – ve Vídni. Narozdíl od našich šestých danů v Polsku, nemohl už od začátku pomýšlet na přední umístění v turnaji, jelikož kromě něho startovali ještě tři pátí a dva 4.dani. Ale jak se později ukázalo, rakouská špička už zdaleka není to, co bývala.

Pojďme však hezky od začátku. V prvním kole si náš reprezentant poradil celkem hladce s Davidem Hilbertem (2.d). Do následující partie dostal Gerta Schnidera (5.d), kterého docela slušně přehrál, ale na vlastní kůži se přesvědčil, že “prasit” se zkouší i u našich sousedů. Je však zajímavé, že v tomto kole shodně prohrály všechny tři pětky, proto mu byl k třetímu kolu přisouzen Thomas Kerbl (3.d). Toho Ondřej taky nešetřil a porazil. V neděli ráno se pak setkal s dosud neporaženým Lotharem Spieglem (2.d) a opět nezaváhal. Až v posledním kole mu byl přidělen nejsilnější z Rakušanů – Bernhard Scheid (5.d), kterého už porazit nedokázal. Jelikož pospíchal na autobus domů, nestihl si ani ověřit, na jakém místě vlastně skončil. Pořadatelé mu ovšem v předstihu přidělili první příčku a obdarovali ho hezkou finanční odměnou.

Turnaj se odehrál v pěkném prostředí vídeňské univerzity, kde vládla příjemná atmosféra, která byla navíc doplněna komfortem v podobě občerstvení pro hráče zdarma.

Linz (6.-7. 5. 2006)

U partie sedí zleva – Jurásek, Šilt, O. Kruml, Jiruše a Písařik

Turnaj v Linci aneb pohroma rakouských druhých danů

Na turnaj do města na Dunaji jsme vyrazili v sestavě já (Jarek), Kláža, Písa, Ondra Kruml a Ondra Jurásek v pátek odpoledne z Brna. Už sraz byl veselý. Kláža totiž uvízla déle s autobusem z Prahy a my si zatím krátili čas hraním go na trávníku pod bytovkou, při kterém projevila svůj velmi negativní postoj k duševní hře jedna důchodkyně. Mohla ji vadit taky naše živelná výměna názorů, snad jsme si měli dát scuka v sousední čtvrti, kde jsou na paviání řev zvyklí. Jakmile jsme byli všichni, frčeli jsme autem k Vídni, kde nás chytla špička. Do západu slunce jsem stačil došoférovat asi 60 km před Linec, kde jsme rozbili stany a utábořili se. Byla to taková mítina v lese, kam vedla soukromá cesta, kterou jsme si dovolili použít. Pan majitel jel v noci kolem, svítil si na nás autem, civěli jsme na sebe, ale beze slova odjel. Tož počestnost se pozná na první pohled.

Ráno jsme pokračovali do Lince. Hrálo se na Měsíčním náměstí v Slunečním městě (opravdu: Lunaplatz ve Solar City). Jediná mapka, co jsem z internetu sehnal, byla dost zoufalá, ale našli jsme to. Bylo to satelitní umělé městečko obložené dřevem a železem se spoustou zelených ploch okolo. SMS zprávičkami jsme navigovali posledního goistu z Čech, Medvěda, kde se hraje a jak se tam dostane. Medvěd přijel v noci vlakem a přespal v hotelu.

Turnaj byl v celku skromný: 35 hráčů, což je ale na rakouské poměry docela dost. Medvěd neměl vážnější konkurenci, byl tam jen jeden čtvrtý dan a pak až druzí dani, takže turnaj pojal spíše jako školení pro mírně pokročilé, za které si inkasuje první cenu 250 euro. Podobně i Ondra Jurásek podal standardní výkon, když porazil všechny slabší třídy i s handicapem a prohrál jen s těmi o 3 třídy silnějšími. Skutečná zábava však nastala v oblasti 1k – 2D. V prvním kole jsme já, Kláža i Ondra Kruml dostali za soupeře 1 kyu a porazili je, Písa si neporadil s Winklerem 4D. Ve druhém kole Kláža poráží Stefana Grubera 2D, já Gabriela Kronbergra 2D, Ondra další 1 kyu, ale Písa hrubkou kazí vyhranou partii s Davidem Hilbertem 2D a je pořádně naštvaný. Třetí kolo se to otáčí naopak, my tři prohráváme s 2D a Písa se hojí na 1 kyu. Ve čtvrtém kole ale přišel další revanš: Kláža decimuje Kronenberga, já Krenna, Ondra s Písou prohrávají. V posledním kole narazila Kláža bohužel na Medvěda. Písa konečně ukazuje svou sílu a likviduje rakouského 2D o 100 bodů. Já jsem se dostal proti Lotharu Spieglovi 2D, který byl v tabulce na třetím místě a výhrou ho odsunuji na čtvrté a připravuji o 100 euro. Ondra rovněž vyhrává. Suma sumárum dostali rakouské dvojky docela zabrat. Nejvíc to pocítil Gabriel Kronenberg, který hrál všech 5 kol s námi Čechy a končil se skóre 1:4.

Noc ze soboty na neděli jsme opět strávili ve stanech, všichni, v nedalekém lesíku. Ušetřilo nám to dost peněz, Medvědovi naskytlo možnost probrat až do usnutí všechny možné i nemožné historky, Písovi dalo příležitost předvést svou metodu komprese stanu do obalu a tentokrát si na nás nikdo ani neposvítil ani nestěžoval.

Turnaji lze vytknout jen ceny: byly jen pro první tři místa a juniora Ondru, který to měl jisté od začátku a na další knížku se jako správce celé knihovny Čago moc těšil. Já jsem za své vydřené 4 body utřel a ani neznali cenu za nejvzdálenější klub.

Na cestu zpátky si Kláža vyměnila lístek vlakem do Budějic s místem v autě s Medvědem. Asi toho litovala, protože když jsem si po přejetí hranic v Mikulově zapnul mobil, našel jsem tam zprávu: „Já tě zabiju, Medvěde. Ten vlak má 2 hodiny zpoždění a navíc je to EC.“ Sluší se ještě poznamenat, že za rychlou jízdu nás těsně před hranicemi v neděli večer chytli policajti. Jak jsme tam ale skládali ty naše zbylé 50-ti centy, tak nám to milostivě nechali za symbolických 7 euro. Inu, štěstí přeje vítězům.

Pro eGOBAN napsal Jaroslav Jiruše

Velden (8.-9. 4. 2006)

1. Cho Seok Bin (7.d, Korea) – 5 bodů
2. Ondřej Šilt (6.d, ČR) – 4
3. Tibor Pocsai (6.d, HU) – 3
4. Rita Pocsai (4.d, HU) – 3
5. Michael Winkler (4.d, AT) – 3

Na již tradiční Casino turnaj v rakouském Veldenu jsem se tentokrát vydal netradičně z Maďarska .
Turnaj byl velmi dobře sponzorován místním kasinem a to přilákalo řadu silných evropských a bohužel i neevropských hráčů.
Mezi hlavního favorita na vítězství patřil zejména Korejec Cho Seok Bin (7.dan).
Jen sparingpartnery mu mohli být R. Nechanický, T. Pocsai, popřípadě já …
Největšího faux pau se však dopustil zmiňovaný zkušený borec z ČR, který na turnaj nakonec nedorazil, přestože na něho organizátoři čekali 2 hodiny!
Zdá se, že korejské eso Cho Seok Bin spíše odrazuje silné evropské hráče od ježdění na turnaje a EGF by se měla vážně zamyslet nad svým postojem. Po dobu turnaje se proslýchalo, že Cho Seok už má na dosah německý pas a můžeme tedy očekávat, že v budoucnu ryzí Evropané zcela zmizí z profesionálních turnajů pořádaných v Japonsku, Koreji a Číně.

Turnaj se tentokrát přemístil přímo do prostoru kasina s výhledem na krásné jezero a i po organizační stránce probíhal skvěle, byť nutno podotknout, že zmiňovaná neúčast českých hráčů organizátory trošku zaskočila.

Cho Seok Bin potvrzoval roli favorita až do 4.kola, kde se nevídaně nechal zaskočit mladou, krásnou a talentovanou hráčkou Ritou Pocsai (4.dan).
Ve velmi dramatické a vyrovnané partii se v koncovce uchýlil k poněkud ostudným metodám a v časové tísni své soupeřky doslova “vyprasil” šťastné vítězství o 8 bodů. Rita si však v pátém kole spravila chuť, když porazila mistra Rakouska Bernda Sheida (5.dan) a obsadila velmi pěkné 4.místo.
Potvrdila tak velmi dobrou formu z MEJ v Petrohradu (2.místo).
Zklamáním byla naopak předvedená hra Ondřeje Šilta, který si po velmi šťastných výhrách v 1. a 2.kole sice zajistil druhé místo, ale v partii s už několikrát zmiňovaným Cho Seok Binem naprosto propadl. Nezaznamenal ani jedno přesvědčivé vítězství a jeho 4 body z pěti tak lze označit za malý zázrak.

Příští rok bude turnaj ve Veldenu opět zařazen do série Toyota Tour , nikoliv European Toyota Tour, ale nově Korean TT.
Přesto se snad sejdeme v hojnějším počtu.

Pro eGoban napsal O. Šilt